Poslední 3 roky pravidelně začátkem července o státních svátcích vyrážíme k východním sousedům na Slovensko dobýt nějaký ten výškově zajímavý vrchol v Západních Tatrách.
Letošní rok není vyjímkou a tak ve středu 5.7.2006 vyrážíme do Žiarske doliny, kde na chatě Kožiar vybudujeme základní výškový tábor a odtud budeme podnikat krátké a rychlé výlety do blízkého okolí.
Letos jedeme sice jen ve 3 lidech, protože po loňské zkušenosti již s námi souputníci Tomáš a Jarmila odmítají jet s tím, že umřít se dá i příjemnějším způsobem. Ale i tak už se těšíme a pokud všechno dobře dopadne, tak fotografie z akce pak umístím i sem na stránky do Cestování.
Pro dokreslení, jak to vypadalo loni, jsem si dovolil vypůjčit pohled jednoho z účastníků celé akce, našeho horského vojevůdce Lumíra (text v původním znění bez titulků):
Od soboty 2.7. do středy (přes svátky) jsme s Plzeňákama (promiň Marci) podnikli akci „zdolej již konečně Bystrou, nebo zhebni". Jelo nás pět, spalo se v chatě na Jakubině v Račkovej dolině (jako loni, i pokoj si Marcela vymohla stejný). Dokonce jsem nemusel spát na zemi, ale byla mi dodána pátá postel (těžký nadstandart, i když zpočátku, když postel vynášeli ze suterénu a pro lepší vytočení na schodech ji napřed nesli ven, tak jsem se bál, že budu spát tamtéž). Tentokrát jsme odbočku neminuli, počasí se honilo, až párkrát slabší povahy chtěli sevším skoncovat (viď Jarmilo), ale vysvětlili jsme jí(m), že přece nebudeme každý rok vynášet smuteční věnce tak vysoko, že jesli zemřou, tak je skopneme do údolí, což jim připadalo jako hanobení, takže se raději rozhodli žít. Nakonec se ukázalo, že dobře udělali, počasí se umoudřilo a z vrcholu šlo udělat i pár fotek (na chvíli se to protrhlo). To, že jsme při cestě spátky zabloudili, nebudu raději zmiňovat, ještě že máme dobrý morál a prostě jsme šli dolů a to nás zachránilo. Až na to, že jsme byli trochu zničení (aspoň si Tomáš prošlápl zbrusu nové pohory, při přelízání polomů prohlašoval, že již bude hodný, a klidně se bude dívat na seriály a zábavné šou na televizi Nova, jen když ho již nikdy nebudeme tahat s sebou). Trochu nás udivilo, když se před námi po drahné chvíli strastiplného pochodu vynořil Kriváň, který jsme předtím vídali jen maličký zdáli. Nakonec jsme po červené (ne bez orientačních zádrhelů) dorazili do campu na polívku česnekovou, vyprážaný rezeň a syr (každý rok, den i hodinu mají stejný jídelní lístek, ovšem zcela postačůjůcí). A pozor, nekecám, viděli jsme kamzíka! Viz Milanovi stránky.
Nadruhý den jsme podnikli zábavnou tůru kolem ples Popradského a Štrbského, natřetí den jsme se byli podívat před vchod do lázní Bešeňová, ale bylo tam tolikého lidu, že jsme tam nešli a raději jsme se jeli podívat na Žiarsků chatu. Předtím jsme ovšem byli na Salaši (v hospodě), kde se všem líbilo. Když jsem tam skupinu vedl zkratkou přes rokli, museli mi tentokrát věřit (což si pak pochvalovali).
Zdroj: Lumírovy www
Síla nás provázej!