Ve druhé polovině září 2002 jsme se vypravili po vlastní ose autem do Západních Tater zdolat některý z tamních vrcholů. Základní tábor jsme rozbili na horské chatě Ďumbier s místní specialitou Borovičkou s hořcem. Z tohoto strategického místa jsme následně podnikali fakultativní výlety do blízkého okolí. Počasí nám víceméně přálo, takže po úvodním odpoledním seznámení s okolím a večerní aklimatizací místními lihovinami a pivem, podnikli jsme druhý den ráno hlavní výstup na Ostrý Roháč a Plačlivo.
V průvodci po Západních Tatrách začíná trasa od Zverovky (hotel Osobitá) a po červené pokračuje dále. Nicméně pokud si chcete ušetřit 30 - 45 min. odbočte ještě před Zverovkou nahoru doprava a zajeďte na parkoviště, ze kterého se pokračuje přímo dál po červené. Celodenní parkovné činilo aktuálně 100,- Sk a najdete na něm i stánek se suvenýry, ovocem atd., takže můžete ještě zde doplnit nezbytné zdroje energie a pití.
Z parkoviště následuje asi hodinový pochod po asfaltové silnici k Ťatliakově chatě a stejnojmennému ledovcovému jezeru. Cesta nikterak zábavná, alespoň se můžete kochat panoramaty hřebene Roháčů. Vyjdete-li časně ráno jako my, najdete tento poslední občerstvovaní stánek na cestě pravděpodobně zavřený, otevírací doba je od 10.00 - 18.00 hod. U chaty červená značka končí a my se vydáme po zelené do sedla Zábrať, čímž se dostáváme na hřebem tvořící hranici Slovenska a Polska.
Pokračujeme po modré a vystoupáme na první dvoutisícovkový vrchol Volovec (2063 m). Po fyzické stránce jedno z náročnějších míst celé túry. Cesta vede po příjemné pěšině bez větších překážek, lze ji absolvovat celkem pohodlně i v méně pevné obuvi, na další cestu nicméně doporučuji kvalitní pevnou obuv. Na cestě k Volovci se nám odkryje nejen výhled na ostrý Roháč a Plačlivo, ale vpravo dole i na Roháčské plesa, kterých by mělo být celkem pět.
Opět změna turistické značky a tentokráte po červené sestoupáme cca 150 výškových metrů do Jamníckého sedla. Po levé ruce uvidíme ledovcová plesa, náš zrak však stále více přitahuje vrchol Ostrého Roháče. Před sebou máme pravděpodobně technicky nejnáročnější pasáž celé túry. Pohodlná cesta zde končí a dál budeme pokračovat skalnatým terénem až k vrcholu. Těsně před dobytím Ostrého Roháče jsou k dispozici jistící řetězy. Bohužel v tomto úseku je možné procházet pouze jedním směrem, takže při hezkém počasí je nutno počítat s návalem turistů a je potřeba trpělivosti i zvýšené opatrnosti. Pomocí řetězů se dostaneme na první z rozeklaných vrcholů Ostrého Roháče a přes kratičké sedýlko se vyhoupne na druhý vyšší vrchol. Mezi skalkami, po kamenech a v některých místech i pomocí jistících řetězů sestoupáme z vrcholu o nějakých 100 - 150 výškových metrů. Opět je nutno počítat s tím, že v době většího náporu turistů může tento úsek trvat až dvojnásobně delší dobu než je popsáno v průvodci.
Výstup na Plačlivô už tak náročný není, nejprve trochu traverzujeme jeho jihovýchodní stěnu, až se dostaneme k pohodlnější cestě, stoupající ze Žiarskeho sedla na vrchol a po ní nejvyššího bodu dosáhneme už poměrně snadno. Pokud budete mít štěstí, můžete se z tohoto vrcholu pokochat pohledy na sever do Roháčské doliny, k západu na Tri Kopy, Baníkov a Príslop, na jih k vrcholu Barance i na východ přes Otrhance a Bystrou k Vysokým Tatrám. Je k tomu potřeba mít i trochu štěstí, Plačlivô nedostalo svůj název náhodou a po většinu naší túry byl vrchol zahalen v mlze a mracích. Nám se počasí přece jen umoudřilo a naskytly se nám tak nejkrásnější pohledy za celý den.
Z nejvyššího vrcholu celé túry se nejprve sestupuje po hřebenunazvaném Nohavica, který nás dovede až do Smutného sedla. Smutnou dolinu už jen klesáme až nás cesta zavede na naučnou stezsku k Roháčským plesům. Zde se napojíme na modrou turistickou značku a pohodovou cestou dojdeme opět k Ťatliakově chatě. Za odměnu doporučuji dát si místní specialitu „Čučorietkový sen" za 35,- Sk, což jsou borůvky naložené v rumu. Pro hladovější jedince se zde najde i něco k zakousnutí, vaří zde výborné polévky ať již zelnou či česnekovou. A byl by hřích nezajít se podívat k Ťatliakovu jezeru, které je několik metrů za chatou a ve kterém se krásně zrcadlí zasněžené vrcholky. Nyní už nám zbývá pouze sestup po známé asfaltové cestě směrem na Zverovku k parkovišti.
