Se zvětšováním zatím nemám až tolik praktických zkušeností, ale přesto se pokusím sepsat svoje poznatky a postupy + odkazy na stránky, kde se této problematice věnují:

Martin Hrubý to opět výborně sepsal na Photopostu. Další články, které mně opravdu hodně pomohly v začátcích:

• Zvětšování černobílých fotografií (Michal Sýkora)
• Nestandardni zvětšovací techniky (Milan Sýkora)
• Naše první černobílá zvětšenina (Jakub Kencl)
• Nadržování a vykrývání černobílých fotografií (Jakub Kencl)
• Naše první zvětšenina na multigradačním papíru (Jakub Kencl)
• Zvětšenina zhotovená pomocí dvojího osvitu s různou filtrací (Jakub Kencl)
• Celá sekce věnovaná této problematice na Fotoaparátu.cz

Začnu asi tím, co je potřeba. Bohužel zatím co u negativního procesu jsme si vystačili pouze s vývojnicí, teploměrem a odměrným válcem, u pozitivního procesu toho budeme potřebovat přece jen víc. Ale to neznamená, že by byl tento postup nějak složitý. Základní zvětšování se slušnými výsledky opět zvládne s trochou pečlivosti každý...když jsem to zvládl jakž-takž já :-)

Základem je zvětšovací přístroj. Možná, když prohledáte půdu nebo se zeptáte známých, tak nějaký starší zvětšovák najdete. Případně v inzerci se občas objeví nějaká nabídka staršího zvětšováku i s příslušenstvím. Mám zkušenost, že je lepší procházet tiskovou inzerci než bazary na Internetu. Přeci jen se jich zbavují spíše starší lidé, kteří na něj narazili při úklidu a Ti moc zkušeností s Internet obvykle nemají. Se zvětšovákem souvisí objektiv do zvětšováku...osobní zkušenosti nemám, ale co jsem tak vyčetl z různých diskusí na Internetu je lepší vyhnout se klasickému Belaru (údajně opticky je na tom nejhůře, ale asi záleží na konkrétním kusu) o něco lépe je na tom Anaret a špičku představují Rodagony. Co se ohniskové vzdálenosti týká, záleží na tom, jaké max. zvětšeniny budete dělat. Já pro kinofilm používám do formátu 13×18cm ohnisko 105mm a pro větší rozměry do 30×40cm ohnisko 50mm.

Dále je potřeba mít nějaký prostor, nejlépe s tekoucí vodou, kam se vejdete se zvětšovákem a třemi miskami, ale především tam musíte mít možnost dobrého zatemnění (ideální je samostatná místnost jako stálá temná komora, ale stejně tak dobře to jde zvládnout v koupelně). No a pak už jen pár drobností...3 misky na chemii (velikost podle max. formátu fotografií, osvědčili se mi dvoje 20×30cm a 30×40cm, do formátu 18×24cm dělám v menších miskách a větší formát v těch větších), alespoň dvě pinzety (ne kovové), teploměr a odměrný válec na chemikálie (to už byste měli mít na negativní proces), balónek na ofouknutí prachu z negativu...určitě jsou dobré kvalitní spínací hodiny (v nejhorším se to dá zvládnout i bez nich, ale pokud Vás to chytne, stejně si je časem pořídíte) a na menší formát se mi osvědčil maskovací rámeček (opět není vyloženě nutný). No a ačkoli se to zdá jako samozřejmost pak je důležité ochranné osvětlení. Moje první zkušenosti s červenou žárovkou z Baumaxu dopadly dost špatně :-) Doporučuji koupit si pro tyhle účely speciální žárovku (ačkoli nejsou zrovna levné), budete mít klid a jistotu. Pro kontaktní náhledy ještě používám sklo o rozměru přibližně 30×40cm. No a to je z toho nejnutnějšího vybavení asi tak vše...pokud se rozhodnete dělat na baryt, tak možná ještě leštička, ale já se zatím ještě učím a vystačím si s papíry na RC podložce.

Pracovní postup:

1) připravíme chemii.....pro pozitivní proces můžeme použít přerušovač a ustalovač stejný jako pro negativní proces. Já používám jako přerušovač 2% roztok octa (koupený 8% ocet naředíte v poměru 1+3 tj. 1 díl octa a 3 díly vody) a ustalovač Fomafix. Nutná je speciální pozitivní vývojka...celkem se mi osvědčila z hlediska kvality vs. cena Fomatol LQN od Fomy. Litr každé chemikálie si vytemperujeme na 20C.

2) připravíme zvětšovák, misky, pinzety a ochranné osvětlení místnosti. Naliji chemikálie do fotomisek a ideální je udržovat v místnosti teplotu zhruba oněch 20C, abychom nemuseli při delším času stráveném ve fotokomoře vývojku ohřívat nebo ochlazovat (u přerušovače a ustalovače teplota není zas až tak důležitá, stačí, když bude v rozmezí 18-24C)

3) jako první si většinou dělám kontaktní náhledy z celého negativu. Pro tohle používám fotopapír 30×40cm(Fomaspeed 311N). Při ochranném osvětlení a dostatečném zatemnění vytáhnu fotopapír z ochranného obalu, položím na pracovní plochu pod zvětšovák (citlivou vrstvou nahoru :-) snadno ji poznáte podle toho, že se lepí na jazyk) a položím na něho nastříhaný negativ archivovaný v průhledném acetátovém archivačním listu.....a na to všechno očištěné sklo.
Pod objektiv posunu ochranný červený filtr, zapnu zvětšovák a vysunu zvětšovací hlavu tak vysoko, aby osvětlení obsáhlo celou plochu fotopapíru (pro tenhle rozměr používám objektiv Anaret S 50mm). Nastavím pracovní clonu (osvědčila se mi :-) a na hodinách nastavím čas zhruba 15-20s. Odstraním ochranný filtr pod objektivem a zapnu na spínacích hodinách zvětšovák. Po uplynutí nastaveného času vezmu fotopapír a vložím do vývojky (citlivou vrstvou dolů) a pomocí pinzety ponořím celý do lázně. Několikrát misku zvednu, aby se roztok dokonale rozlil a papír v misce otočím, abych mohl sledovat, jak se obraz postupně objevuje. Po uplynutí vyvolávací doby (u Fomatolu LQN 90-120s) pomocí pinzety papír vyjmu a stejně vložím do přerušovače (dejte pozor, aby pinzeta nepřišla do styku s přerušovačem). Vezmu druhou pinzetu, kterou používám pro přerušovač a ustalovač a po 30s vložím papír do ustalovače...tady nechám papír 90s (tyto informace najdete na etiketách u chemikálií a příslušných fotopapírů) a nakonec jej vložím do napuštěného umyvadla s vodou na cca 3 - 5 min (stejně dobře ale můžete použít např. vanu nebo nějaký lavor). Vypraný papír položím na prostěradlo a nechám vyschnout.
Při normálním osvětlení si pak tenhle fotopapír prohlédnu a už podle těchto malých náhledů jde poznat, který snímek stojí za zvětšování. Archivuji jej společně s negativem a mám tak okamžitě přehled o tom, co na kterém negativu je.

4) zvětšování snímku - chemii mám připravenou a mám i podle náhledu vybraný snímek, který budu zvětšovat. Založím negativ do rámečku zvětšováku (emulzí k objektivu) a pečlivě ofouknu balónkem negativ z obou stran i čočku objektivu. Vložím papír stejné gramáže a rozměru do maskovacího rámečku a nastavím okraje fotky. Nastavím nejnižší clonu na objektivu a zapnu zvětšovák. Ostřím podle oka, ale určitě je výhodnější zaostřovací lupa. Nastavím pracovní clonu (používám nejčastěji :-) a udělám si proužkovou zkoušku. Jak na ni:
Na spínacích hodinách nastavím 3s, položím ustřihnutý proužek fotopapíru (ze stejného balení jako budou pracovní fotopapíry) na tu oblast, kterou chci mít korektně exponovanou (např. obličej u portrétu). Vezmu černý karton a zakryji proužek tak, aby koukal jen kousek. Exponuji první 3s, pak černý karton posunu o kousek dál (pozor, abyste nepohnuli s proužkem fotopapíru) a exponuji další 3s a takhle postupuji na celém proužku papíru. Takže získám proužek exponovaný postupně časy např: 18 - 15 - 12 - 9 - 6 - 3s. Vyvolám stejným způsobem jako papír u kontaktních náhledů (vývojka 90s - přerušovač 30s - ustalovač 90s) vyperu jen trochu ve vodě a jdu vybrat správný čas na normální světlo. Pokud se mi zdá např. 12s už moc tmavé a 9s naopak trochu světlé další zkoušku již nedělám, ale správný čas odhadnu. Většinou mi časy vycházejí kolem 10 - 12s.

5) vybraným časem a pracovní clonou potom exponuji celý fotopapír a stejným způsobem jako kontaktní náhled zpracuji v lázních.

Pro další snímky ze stejného negativu už většinou proužkovou zkoušku nedělám a podle kontaktního náhledu buď čas vůbec neměním, nebo jej upravím max. o 2s nahoru nebo dolů.....zatím se mi tato metoda celkem osvědčila.