Motto celé akce (...aneb jak několikrát pravil Peťa alias kostelník):

My pijeme na štěstí, na Titaniku byli všichni zdraví a jak dopadli? A proč? Protože neměli štěstí!

...abyste nemuseli číst moc rychle, budu psát pomalu

Tož to bylo tak: nechal jsem se svojí přítulkyní zlanařit k tomu (popravdě řečeno mně bylo jednoduše oznámeno), abych poslední červnový víkend s podobně postiženými lidmi podstoupil třídenní vejšlap Prostějov - Praděd - Prostějov. Sraz byl naplánován na pátek 7.15 hod. v Prostějově u benzinové pumpy. Po zkušenostech z minulých akcí mi bylo jasné, že my se tam dříve jak v 7.30 hod. prostě nedostaneme. Marcelku dostat po ránu z postele není jednoduché neřkuli nemožné. Nakonec se mi ji přece jen na šestý pokus podařilo donutit, aby vstala, když mi důrazně 5x po sobě opakovala, že ona rozhodně takhle brzo po ránu nikam nejede, neb jí rychlé vstávání nedělá dobře! Kupodivu a nutno říci, že to nebylo ten den jediné překvapení, jsme dorazili včas.

Tou dobou již většina účastníků v jednotných dresech byla na místě, a dolaďovaly se poslední drobnosti před cestou. Výraznou a těžko přehlédnutelnou osobou mezi všemi byl strejda Olda se svým kolem, které matně připomínalo cosi mezi ruchadlem bratranců Veverkových a sekačkou na trávu. Musím však s pokorou v hlase přiznat, že ačkoli Olda už 64-krát slyšel zjara zpívat kosa, má stále mladé myšlení a byl celou cestu více než vyrovnaným cykloúčastníkem. Nicméně asi 2-krát se mi jej podařilo první den předjet, z čehož jsem měl radost a pocit vítěze vrcholové prémie závodu Míru. Hned první večer mi však Olda vzal vítr z plachet, když se jen tak mimochodem zmínil o tom, že ve čtvrtek večer přijel na kole vlastní výroby z Písku a v úterý se tam zase kolmo vrací zpět.....po zbytek akce jsem už jen lapal po dechu.

Nakonec se nás sešlo 22 kusů, po společném fotografování jsme roztočili pedály našich strojů a vyrazili na sever. Vědomi si toho, že je zde rychlost upravená vyhláškou 100, vyvinuli jsme místy až 40 km rychlost. Cílový bod prvního dne jsme měli naplánovaný v apumpovat ji na 6 atmosfér asi nebyl ten nejlepší tah :-) Na obídek jsme se stavili v příjemné hospůdce s venkovní zahrádkou a specialitou...zelnou polévkou v bochníku chleba. Doplnili jsme energii, vitamíny, minerály a stopové prvky, většinu toho především z energetického nápoje Gambrinus 10° :-)

První den, proběhl poklidně a snad jediným zpestřením, byla návštěva jednoho lokálně největšího vodopádu. Jasným dokladem toho, že o dobrého českého člověka zakopneš všude, byla jedna postarší paní, která nabádala svého muže, který se nám snažil vysvětlit cestu slovy:...jen je nech, ať zabloudí;. Těžko k tomu co dodat :-) Po kratším brainstormingu jsme se nakonec vymotali z lesa a cyklostezskou, kde by si zlámal nohy i kamzík došli k asfaltové cestě. Cestou jsme z místního pramene doplnili k pití kojenecké áčko, jak nás informoval jeden domorodec (také něco mezi tarzanem a Zátopkem) a vyrazili opět směr sever. Cestou jsme ještě nabrali posledního účastníka Robina alias Náčelníka píchlá duše, který jel po vlastní ose, takže se celkový počet účastníků stabilizoval na 23 kusů ± autobus....občas jsme nějakého místního nic netušícího cyklistu vtáhli do našeho pelotonu, nebo naopak sem-tam jsme někoho cestou potratili. Po první dávce cca 85 km (počet kilometrů se u jednotlivých účastníků dosti lišil rozdílnou značkou cyklocomputerů a jejich kalibrací) jsme se utábořili v Malé Morávce a vyrazili se občerstvit a nabrat sil na druhý den, kdy bylo v plánu pokořit vrchol Praděd.

Druhého dne ráno, když se konečně všichni probrali z alkoholového opojení jsme se po malých skupinkách vydali na rozcestí Hvězda. Zde se všichni rozloučili, někteří nalezli i ztracenou víru a obraceli se k bohu, popřáli si navzájem hodně štěstí a přestože se našlo pár jedinců významně pošilhávajících po autobusové lince vyvážející turisty k vrcholu, všech 23 účastníků vyrazilo po svých 14% stoupáním k vrcholu. Cesta ubíhala pomalu, ale jistě a ještě před závěrečným spurtem jsme učinili krátkou občerstvovací zastávku na Ovčárně. Odtud jsme již viděli cíl naší cesty a důvod, proč jsme všechnu tu dřinu a námahu podstoupili...vrchol Praděd 1491 m.n.m. s dominantní vysílací věží. Psal se rok 2003 sobota 28.6. cca 12:00 hod. středoevropského času a stanuli jsme na nejvyšším vrcholu Jeseníků. Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti horkem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!

Odtud jsme obdivovali místní panoramata, jen škoda, že nebyla o něco větší viditelnost. Udělali několik vrcholových fotografií, občerstvili se a po vyslechnutí postmoderní pohádky O červené Karkulce v podání Peti Kostelníka vyrazili kolem Švýcárny zpátky na jih. Pravda, cesta zejména ve spodní části byla spíš pro horské kolo nebo volský potah, takže to odnesla naše kola nejedním defektem. Celkově jsem jich napočítal, pokud mě paměť neklame asi sedm. Po slušném sjezdu, kdy si brzdy přišli na své se někteří odvážnější jedinci osvěžili v jedné z tůní místního potoka. Voda nebyla zrovna z nejteplejších, a po koupeli se tak podstatně zmenšovali určité anatomické rozdíly mezi mužem a ženou ;-)

Většina z účastníků se již viděla ve vesničce Hrabová, kde byl cíl druhého dne a především myslivecká zábava s gulášem. Šlápli jsme do pedálů a v podvečerních hodinách dorazili na místo určení. Tou dobou již na nás čekal výborný guláš ze srnce a k tanci a poslechu vyhrávala živá kapela. Musím uznat, že místní speciality ze zvěřiny vypadaly opravdu lákavě, takže jsem nepohrdl ani pečenými žebry. Všechno bylo za velice zajímavý peníz k plné spokojenosti. Místní obyvatelé působili trochu zakřiknutým dojmem, takže o společenský ruch se starali především účastníci našeho cyklovéletu. Především Kostelník Peťa byl pro svou milou a sympatickou postavičku velmi vyhledávaný nejen místními děvčaty :-) Jedinou kaňkou na celé myslivecké zábavě byl smutný fakt, že po půlnoci došlo pivo a krátce na to i ostatní alkohol a byli jsme tak nuceni uložit se ke spánku v prostorách fotbalových kabin. Přesto patří naše díky organizátorům z obce Hrabová. Takže díky chlapi, ale příště připravte toho piva přece jenom víc :-)

Po ránu jsme se pak při bojové hře „Kdo hledá najde" snažili najít několik peněženek a mobilů, které někteří jedinci pod vlivem někde založili či úplně ztratili. Po zbytek dne se pak staral o zábavu Pouget, který hned od časného rána navázal na své večerní výkony a vytrvale doplňoval tekutiny. Zejména v jedné rybářské baště, kde jsme se cestou stavěli na jídlo se stal miláčkem místního personálu, když do své česnečky vytrvale požadoval čilipapričku.cz a následně chtěl platit stravenkou, a když neuspěl snažil se vypsat personálu restaurace alespoň šek. Přesto už většina účastníků myslela na domov a zasloužený odpočinek, takže jsme do toho opět šlápli a po krátké zastávce na vodní nádrži Náklo jsme v odpoledních hodinách konečně dorazili zpět. Nevím, jak ostatním, ale mně cyklocomputer ukazoval od pátečního rána najeto celkem 240 km. Můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, ale to je tak jediné, co se s tím dá dělat :-)

Rád bych se touto cestou se všemi rozloučil a poděkoval za super víkend a báječnou partu lidí. Zejména Michalovi za bezchybnou organizaci a Oldovi za inspiraci. Takže všem díky, mějte se krásně a příští rok se snad opět sejdeme na startu Žiro di Praděd 2004!

Milan von Pilsen Dvořák